Umění první poloviny 19 st.
Umění 1. poloviny 19 st. ztrácí svou slohovou jednotu, umění se tříští do několika směrů, které nemají univerzální charakter. Architektura ztrácí svou slohotvornou funkci. Oblastí hlavních vývojových změn se stává malířství, následované sochařstvím. Hlavním centrem uměleckého vývoje se stává Francie.
První třetina 19st. je charakterizovaná střetnutím klasicismu a romantismu.
Klasicismus 19st. navazuje na barokní klasicismus a neoklasicismus. Jeho první etapa spadá ještě do konce 18st., a druhá, tzv. empír, v překladu z francouzštiny moc, císařství, se datuje do období Napoleonova císařství. Klasicismus má racionální základ a opírá se o archeologické výzkumy. Navrací se k antice, jako k vrcholu lidského umění, a programově napodobuje její umění.
Romantismus se projevuje hlavně v malířství, kde vystupuje jako opozice vůči klasicismu, proti vznešenosti, racionalitě a chladnému odosobnění staví cit, vášeň, bezprostřední projev subjektivity. Inspiruje se středověkým, orientálním a lidovým uměním. Architektura čerpá ze středověkého umění, ze slohů novorománského a novogotického.
Hlavním malířem neoklasicismu byl Jacque Luis David, později se stal hlavním Napoleonovým malířem, z jeho děl jsou známá především Přísaha Horatiů, Sabinky, Korunovace.
Jeho nejlepším žákem byl Jean August Dominique Ingres. Ingres se stal vůdčí osobností francouzského neoklasicismu první poloviny 19st. Přestože je považován za klasicistu, v jeho dílech můžeme najít sklon k nadsázce, k exotice a k primitivismu. Dokladem jeho dualismu je obraz Jupiter a Thetis. Je to velmi odvážné neoklasické dílo, je komponované v jednom prostorovém plánu a soustředěné na dějovou stránku, kdy Thetis žádá Jupitera o pomoc ve sporu pro svého syna, ale je zde i soustředění na citovou stránku výjevu a maximální využití nadsázky a abstrakce.
Ingresovo nejoblíbenější téma byly koupající se ženy, např. v obrazech Turecké lázně, Koupající se žena, Malý harém. Na jeho obrazech je typické prodloužení zádové linie, které, ač je neskutečné, považoval za vrchol krásy a dokonalosti ženského těla.
Ingres jako mistrovský kreslíř se stal vzorem pro Degase a Picasa.
Proti Ingresovi a proti klasicismu stál představitel romantismu Eugéne Delacroix. Přesto se v jeho dílech střetávají prvky jak romantismu, tak klasicismu. Baudelaire o něm napsal, že vášnivě miloval vášeň ale chladně kalkuloval jak ji co nejchladněji vyjádřit. Tato syntéza vášnivosti a sebeovládání je základem každého velkého umění. Kladl ve svých dílech důraz na vášeň, vroucnost, bezprostřednost, nádheru a fantazii. Významným obrazem je Dantova bárka., vyvedená měkými barvami v kontrastech světla a stínů, měkých a teplých odstínů. Mistrovským dílem je Krveprolití na Chiu. Známým obrazem je Svoboda vede lid na barikády. Velkou pozornost věnoval barvě, a barevným kontrastům. Jeho teoretické poznámky o barvě se staly velmi důležitými pro postimpresionistické malíře.
Ingres ani Delacroix neměly žádné další významnější následovníky.
Prvním malířem, který využil svého umění ke zpodobnění zla doby byl španělský dvorní malíř Francesco de Goya. Z jeho grafický listů tj. Přísloví, Podivnosti, Pohromy války, Los Caprichos. V jeho dílech se objevují prvky fantastické a nadpřirozené. citové,absurdní, je prvním umělcem který volil témata svých obrazů bez hlavních hrdinů, kde tímto se stává anonymní masa.
Anglie-
Viliam Blake-vizionářský charakter, složité myšlenky a sklon k nadpřirozenu.
Nejvýznamnějšího úspěchu dosáhla krajinomalba. K představitelům britské krajinomalby řadíme Constabla a Turnera.
Krajinomalbou se nechal inspirovat i kontinent, především Francie. Z francouzských malířů to byl Theodore Rousseau a Jean Francois Millet.
Konvenčnější krajinomalby jsou dílem Camille Corota. Známá je jeho Žena s perlou, krásný, vznešený portrét měšťanské ženy.
V polovině 19st. nastoupil realismus jako opozice proti klasicismu a romantismu. Malíř, který tehdy pobouřil veřejnost byl Gustave Courbet. Jeho antiintelektuální a nesentimentální pohled na tak privilegovaný námět, jako je ženská figura, z něj vytvořil umělce, který byl tehdy vystaven největším útokům. K jeho nejlepším dílům patří krajinomalby, ale maloval také zátiší a akty. Jeho obrazy jsou dokladem jeho velikosti a humanity. Obraz Ateliér slučuje všechny jeho zájmy.
Jiného druhu byl realista Honore Daumier. Jeho dílo je dokladem hlubokého soucitu se sociální nespravedlností a osobního vztahu k chudině. K nejznámějším obrazům patří jeho Rodina na barikádě.