VRCHOLNÁ RENESANCE
FLORENCIE
K největším osobnostem renesance vůbec patří bezesporu LEONARDO DA VINCI(1452-1519)-školil se u ANDREA DEL VERROCCHIO(1435-1488)
KŘEST KRISTA-toto dílo se proslavilo i pro to, že zasněného, romantického anděla zcela vlevo prý maloval mladičký Leonardo
-génius, pocházel z bezvýznamné rodin, dopracoval se všeobecného uznání
-velmi talentovaný člověk, který vynikal v mnoha oborech(byl malířem, architektem, zpěvákem, sochařem,inženýrem, stavitelem, hudebníkem, básníkem, vědcem), ale byl lehkomyslný, málokdy dílo dokončil a často unáhleně experimentoval (freska „Poslední večeře“ v Miláně- jediná jeho nástěnná malba)
-sfumato-Leonardův šerosvit (pozadí)-plynulé přecházení z jedné barvy do druhé je to zázračný vynález, jak neznatelně překlenout a skloubit odstíny či tvary) Žil střídavě ve Florencii a v Miláně, zanechal po sobě literární pozůstalost s bohatým ilustračním materiálem, 7000stránek o přírodovědeckých problémech a technice. Připravoval dílo o anatomii, optice, hydrostatice, a teoretické knihy o umění. Soustavně studoval proporce lidského těla, a mechaniku pohybů. Stal se zakladatelem vědecké a technické ilustrace. Jeho nejrannější dílo je KLANĚNÍ TŘÍ KRÁLŮ-první příklad trojúhelníkové kompozice. Madona je líbezná a půvabná a tento typ prochází pak celým jeho dílem.
Ginevra de Benci- portrét dámy
Dáma s hranostajem(portrét Cecilie Gallerani)
Mona Lisa
Madona ve skalách
Sv.Anna Samotřetí
Zvěstování (UFFIZI,FLORENCIE)
Poslední večeře(SANTA MARIA DELLE GRAZIE)
Madona a sv.Anna(LOVRE, PAŘÍŽ)
Madona Benois (ERMITÁŽ, SANKT PETERBURG)
Panna Maria s dítětem a květinami ve váze(ALTE PINAKOTHEK, MNICHOV)
Leonardo napsal spis TRAKTÁT PRO MALÍŘE – je o technice malby a způsoby výuky malíře
Leonardo představuje syntézu a vyvrcholení renesančního realismu 15st.. Na jeho dílo navazuje malířství v severní Itálii.
BERNARDINO LUINI(Milán)-snažil se ho napodobit, ale zachytil pouze povrchní manýru, náznak úsměvu, celkovou zamlženost
Portrét neznámé dámy(1520-25)
MICHALANGELO BUONARROTI(1475-1564)
-velikán Florencie i Říma, pocházel z dobrých florentských kruhů, patřil k nižší aristokracii
teribilita-hrozný čí spíše děsivý -přídomek, který pro něj používali jeho současníci
architekt, malíř, sochař a básník
působil střídavě v Římě a ve Florencii,
na prvním místě u něj stálo sochařství.
Namaloval i několik závěsných obrazů, z nichž nejznámější je obraz Sv. rodiny, který je pokládán za počátek období malířského manýrismu.
K nejuznávanějším malířům začátku 16. století patřil Raffael Santi ( 1483 – 1520 ). O jeho nadání svědčí již jeho rané obrazy ( Sen rytíře, Tři Grácie, Sv. Jiří ). V roce 1508 přichází do Říma, kde se podílí na výzdobě místností v papežském sídle. Vytváří zde fresky s alegorickými výjevy, zobrazující teologii, filozofii, poezii a právnictví (Athénská škola, Disputace o svátosti ). „K jeho nejproslulejším dílům patří obrazy madon, nichž strhnul roušku mystičnosti a pozorovatel je vnímá především jako krásné ženy“ 1) ( Krásná zahradnice, Sixtinská madona a Madona s Ježíškem a Janem Křtitelem ). Zemřel mladý a je pohřben v římském Pantheonu.