Bludičky
Bludičky v nekonečném pralese lidských tváří,
bludičky ve tmě jsou tvé oči....
kolikrát člověk překročí bludný kořen,
a kolikrát pije z křišťálové studánky, aniž by na to nepozapomněl...
Bludičky ve tmě jsou tvé oči
a přestože mě vábí.....
sama nevím zda mě nevedou do bažin.
Jak hluboká studna jsou tvé oči
a přestože nedohlédnu na dno
toužím se v nich utopit...
Jako žhavé uhlíky jsou tvé oči
a přestože hořím... přikládám aby oheň nevyhasnul.
Jako majáky vedou mě tvé oči
a přesto nevím zda až přijde první bouře neroztříštím se o skály.
Jako bludičky v nekonečné lidské potřebě.......